Enrichmentový prvek: Přirozené chování

Přirozené neboli instinktivní chování je soubor vrozených reakcí a činností, které každý pes vykazuje v různých situacích. Tato chování jsou důležitá pro přežití v divočině, ať už se jedná o lov, ochranu teritoria nebo péči o mladé. V domácím prostředí, kde se pes setkává s novými podněty a situacemi, se však tyto instinktivní potřeby mohou projevit a my lidé ho vidíme jako nežádoucí. Pokud však jsou správně stimulovány, můžeme projevům předejít. V oblasti obohacování prostředí psa je tedy důležité zaměřit se na stimulaci těchto chování, což nejen zlepšuje psychickou pohodu psa, ale přispívá také k jeho celkovému zdraví a spokojenosti.

Co je to instinktivní chování?

Pojem „přirozené chování“ označuje soubor vrozených instinktů, které se v psí mysli vyvíjely po tisíciletí společného soužití s člověkem a které bez pravidelného uplatňování vedou ke kumulaci napětí, frustraci a v konečném důsledku i k tragikomickým projevům ve formě rozkousaných polštářů či neustálého štěkotu. Tyto vrozené vzorce chování jsou geneticky zakódovány a lze je považovat za neoddělitelnou součást psí identity, jelikož každý jedinec svého pejska v sobě nese odkaz práce, pro kterou byl původně vyšlechtěn—ať už se jedná o lovecké stopování, pasení stád či tahání sáněk v mrazivých arktických krajinách.

Abychom mohli našemu čtyřnohému příteli skutečně porozumět, je nezbytné osvojit si základní přehled o jeho biologických a etologických potřebách, mezi něž patří zejména:

• Hrabání – v primitivních podmínkách sloužilo k ukrývání potravy nebo k úpravě doupěte před nebezpečím dravců.
• Hledání a sbírání – někteří psi mají přirozený instinkt sbírat předměty a schovávat je. Tento instinkt je součástí jejich lovecké a přežití schopnosti, kdy shromažďovali jídlo nebo cenné předměty pro pozdější použití.
• Tahání, jež u severských plemen představovalo doslova životní úkol spočívající v dopravě zásob přes nekonečné pláně sněhu,
• Lov a stopování, které zajišťovalo přežití a jež se v moderních podmínkách může projevovat náhlou a energickou honbou za různými zvířaty, dopravními prostředky nebo i lidmi
• Pasení, u plemen, která byla šlechtěna k řízení pohybu stád na pastvinách,
• Hlídání a teritoriální chování – Psi jsou přirozenými ochránci. Mnozí z nich mají silný instinkt chránit svůj domov, rodinu nebo území. To se může projevit štěkáním na neznámé osoby, obranou vůči jiným psům nebo v extrémních případech i agresivním chováním.
• a v neposlední řadě sociální interakci ve smečce, kdy se pes cítí nejbezpečněji mezi svými lidmi, kteří představují jeho novodobou „smečku“.

Bez pravidelného naplňování těchto instinktů se v psím nitru hromadí energie, jež potom hledá únik v destruktivních návycích, od stereotypních pohybů až po akutní úzkostné stavy, a majitel tak nejednou řeší pouhou špičku ledovce problémů pramenících z neuspokojených potřeb.

Proč je důležité porozumět historii plemene?

Každé psí plemeno nese v sobě nejen svůj fenotypový „obal“—barvu srsti, výšku či postavení uší— a hlavně vrozené rysy, díky kterým se pes během tisíciletí učil plnit různé úkoly, které pro lidi dělal. Příslušnost k loveckým, pasteveckým, tahacím či hlídacím liniím nám umožňuje dopředu odhadnout, jaké činnosti bude daný pes vyhledávat a jaké naopak mohou v jeho životě chybět. Tato znalost je praktickou pomůckou, která umožňuje majiteli:

1. Předcházet frustraci, neboť dokáže předvídat, že plemeno se silným loveckým pudem bude hledat pachové stopy i tam, kde je nikdy nemělo, a proto je žádoucí poskytnout mu smysluplnou alternativu formou pachových her.
2. Zacílit trénink a volbu hraček tak, aby pokrývaly konkrétní instinktivní projevy, které by se jinak mohly přetavit v nežádoucí, nebezpečné či domácnost rozvracející chování.
3. Optimálně pečovat o fyzické zdraví, protože různá plemena mají různé limity pro denní fyzickou aktivitu; co je pro vipeta každodenní běh, může být pro buldočka nemyslitelná zátěž.

Psi, kteří nemají dostatek příležitostí pro rozvíjení svých instinktivních chování, mohou začít vykazovat nežádoucí chování, jako je destruktivita, nadměrné štěkání, agresivita nebo úzkost. Když pes nemůže vykonávat své přirozené chování, cítí se frustrovaný a nenaplněný.

Jak obohatit prostředí psa pro podporu instinktivního chování?

Existuje mnoho způsobů, jak poskytnout psu příležitosti k vyjádření jeho instinktivního chování. Zde je několik přístupů, jak toho dosáhnout:

1. Simulace lovu

Psi mají silný lovící instinkt, který se může projevovat v různých formách, včetně honění zvěře. Hračky a aktivity, které napodobují lov, mohou být pro psa nejen zábavné, ale i velmi prospěšné pro jeho stimulaci.

• Aportování – je skvělým způsobem, jak psovi umožnit stimulovat jeho lovecký instinkt a zároveň může být prospěšné pro trénink. Tato činnost může zahrnovat házení pulleru nebo jiných předmětů, které pes musí najít a přinést zpět.
• Interaktivní hračky: Hračky, které ukrývají pamlsky, podporují hledání a „lov“ potravy. Pes se musí soustředit a použít své čichové schopnosti k tomu, aby našel skryté pamlsky.

2. Hrabání

Dříve nezbytná aktivita pro vyhrabání kořisti, dnes často bráněná jako nežádoucí zahradní zábava; přitom každým prohrabaným pískem či hlínou pes ulevuje vnitřnímu napětí a stimuluje čichové buňky, čímž si zajišťuje pocit naplnění a bezpečí. Zkuste mu vymezit místo, kde hrabat může nebo s ním záměrně jděte na pole, kde hrabat může.

3. Tahání

Těžké saně se zásobami kloužou po zasněžené pláni a pro psy, kteří saně tahali to bylo životní poslání a zároveň radost. Avšak na městských chodnících se stejný pud projevuje šíleným taháním nebo škubáním vodítka, a majitel, který nepochopí, že se jedná o touhu po smysluplné „práci“ se rychle snaží o korekci tohoto nežádoucího chování.

4. Pasení

Plemena jako border kolie či australský ovčák byla geneticky vybavena k soustředěné a rychlé schopnosti pást stádo ovcí i skotu, k čemuž používala charakteristický „pohled“; v moderním sídlišti však totéž vyústí ve snahu „usměrňovat“ kolemjdoucí, a dokonce členy vlastní rodiny štípáním do lýtek či štěkáním. 

Praktické naplňování přirozených potřeb krok za krokem

• Diagnostika instinktů
  Začněte pozorováním, kdy váš pes projeví jakoukoliv aktivitu či frustraci: zda se snaží hrabat, tahá vás, či zda neustále kouká po projíždějících autech. Prvotní čtení jeho potřeb si můžete zapsat, kde ke každému dni přiřadíte konkrétní situace a reakce.
• Vyhrazené prostorové řešení

Např. hrabací box: dřevěný rám naplněný pískem nebo lehkou zeminou, do které můžete schovat pamlsky a hračky.

• Specifický trénink pro silné instinkty

Např. tahání: Zkuste tedy najít aktivitu, která vás bude společně bavit – např. canicross, bikejöring nebo scooterjöring 

• Pravidelné hodnocení a úprava plánu
  Každý týden si vyhraďte čas na vyhodnocení: zapište, jak se změnilo chování psa v domácnosti (méně hrabání mimo box, klidnější chůze na vodítku) a podle toho zvyšujte obtížnost či intenzitu aktivit.

Závěr

Přirozené chování není pouze jednou z mnoha složek psí péče; je to základní kámen, na němž stojí mentální rovnováha, fyzické zdraví i vzájemná harmonie mezi psem a jeho majitelem. Když investujete čas do pochopení jeho genetické historie a věnujete se cílenému naplňování vrozených instinktů – ať už se jedná o hrabání, tahání, stopování nebo pasení –, vytváříte prostor pro projev jeho přirozenosti a zároveň předcházíte celému spektru nežádoucích následků, od destruktivity až po separační úzkost. Dopřejte svému psovi to, co mu příroda nadělila: možnost být psem. A v tom spočívá skutečné obohacení života obou – psa i člověka.

Pokud si nevíte s nečím rady, rádi vám pomůžeme v našem online kurzu Základní poslušnosti a nebo na našem vysílání, které je zpřístupněné pro psí nadšence zcela zdarma.