8 - Maylowo tahání na vodítku

Tahání na vodítku je jeden z nejčastějších problémů, se kterými se na trénincích potkávám. Pes se opře do vodítka a prostě jde – žádné pauzy, žádná komunikace. A právě proto se u tohoto případu musíme vrátit úplně na začátek.

👉Zamyslete se: kdy naposledy jste svému psovi vysvětlili, co vlastně znamená chůze na vodítku? Co znamená samotné vodítko? Jaká jsou pravidla? 🤔

Většinou totiž zjistíme, že jsme to nikdy pořádně neudělali. A přesně to potřebujeme napravit jako první.

🐾 Jak na to konkrétně?

1. Začínám v klidném prostředí, kde psa nic nerozptyluje.
2. Používám slovní marker (v tomto případě slovo „teď") – hledám jakýkoliv krátký moment, kdy je vodítko prověšené, označím ho a odměním.
3. Pokud pes zatáhne, jednoduše se zastavím. Čekám, až se vodítko povolí – a znovu označím a odměním.
4. Na začátku snižuju kritéria na minimum – klidně 1-2 kroky na prověšeném vodítku stačí. To je úspěch! 🎉
5. Celou dobu se psem komunikuju – slovně ho vedu, motivuju, chválím.

⚡ Důležité: Nepoužívám žádný povel „k noze" ani nic podobného. Chci, aby se pes sám naučil, že prověšené vodítko = přijde odměna. Že se mu vyplatí jít vedle mě a čekat na ten označovač.

📈 Jak postupně zvyšovat náročnost?

• Trénink 1: Odměňuju za 1-2-3 kroky
• Trénink 2: Nechám ho vyčuchat, chci 5 metrů
• Trénink 3: Prodlužuju na 10 metrů
• Postupně se z kroků stanou minuty – nejdřív 5 minut, pak 10 a víc

🔑 Klíčová struktura každého venčení:

1. Nejdřív nechám psa vyčichat a vyvenčit na delším vodítku (5m, stopovačka) – ať upustí energii
2. Přepnu na kratší vodítko – trénuju prověšené vodítko, často měním směr
3. Po pár minutách přepnu zpět na delší vodítko – zase čuchání, uvolnění
4. Takhle střídám, a s každým tréninkem se ta „tréninková" část prodlužuje

💡 Tip: Když víte, že si pes chce někde čuchnout, dopřejte mu to! Udělejte ty tři kroky navíc, ať si počuchá. Čuchání je pro psa relax a uvolnění – a přesně to potřebujeme.