Vodíte štěně denně na psí hřiště? Socializace stojí na něčem jiném

Vodíte štěně každý den na psí hřiště, aby bylo dobře socializované, a ono Vás venku přestává vnímat? Tahá na vodítku k ostatním psům, u branky kňučí a Vaše volání pro něj v tu chvíli neznamená vůbec nic. Většina majitelů to bere jako důkaz, že socializace funguje. My v tom vidíme přesný opak. V naší Akademii učíme socializaci jako napojení štěněte na Vás, ne na cizí psy, a právě tenhle rozdíl rozhoduje o tom, jaký pes z Vašeho štěněte vyroste.

Socializace není sbírání psích kamarádů

Socializace znamená, že štěně v klidu zvládne svět, ve kterém bude žít. Patří do ní lidé, děti, jiná zvířata, povrchy, zvuky, doprava i ruch města. Hlavní cíl je ale jiný, než si většina majitelů myslí. Chceme, aby středem světa venku byl pro štěně člověk, a ne jiní psi. Pes, který venku vyhlíží kamarády, Vás neslyší, a tím se dřív nebo později zavře cesta k přivolání, k chůzi na vodítku i ke klidnému míjení jiných psů.

Nejintenzivnější období socializace trvá do čtrnáctého až šestnáctého týdne života. Začíná ale mnohem dřív, už od třetího týdne u chovatele, a té fázi říkáme vštěpování. Když si tedy štěně přinesete domů v osmi týdnech, máte před sebou dva měsíce, které ovlivní celý jeho život.

Platí u toho pravidlo, které u nás slyšíte pořád: kvalita je důležitější než počet. Pár klidných a dobře zvládnutých zážitků posune štěně dál než celá hromada rychlých a zmatených.

Proč každodenní psí hřiště štěněti spíš škodí

Když štěně chodí každý den na stejné hřiště mezi stejné psy, naučí se jednu věc opravdu dobře: cílem procházky je hřiště. Vy jste ten, kdo otevírá branku. Pes pak na vodítku táhne, u branky vyskakuje a cestou domů protestuje. Nic z toho není neposlušnost, je to logický důsledek toho, co se mu každý den vyplácí.

Druhá věc je způsob, jakým si neznámí psi hrají. Hra mezi nimi se umí zvrtnout ve rvačku rychleji, než ji dokážete zastavit. Štěně si navíc nechá líbit skoro cokoli, protože je malé a nemá jak se ozvat. Jenže ono doroste a zkušenosti z hřiště si přinese s sebou.

Dva nebo tři klidní kamarádi místo deseti neznámých

Řešením není psy ze života štěněte vyškrtnout. Jen je vybíráme my, ne branka na hřišti. Vytipujte dva nebo tři klidné psy, které znáte, a s těmi se potkávejte pravidelně. Ideálně psy, kteří mají se štěňaty trpělivost a sami nemají potřebu se rvát.

Na takových setkáních mají být emoce nízko a všechno pod Vaší kontrolou. To znamená krátké hry, přestávky, při kterých si psi odejdou očichat okolí, mezi tím pár přivolání a ukončení, které určíte Vy, ne psi. Prvních pár setkání klidně proběhne na delším vodítku, aby si štěně mohlo samo určit, jak blízko chce být. Na konci má odcházet v klidu, ne vyždímané a rozjeté.

Hodně se přitom naučí i při výletech, kde k žádnému kontaktu s cizím psem vůbec nedojde. Štěně jiného psa vidí, zůstane v klidu a dostane od Vás odměnu. K tomu stačí klidné místo s rozhledem a pár výcvikových pamlsků v kapse.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Od klidného prostředí k rušnému, nikdy ne naopak

U socializace je pořadí stejně důležité jako obsah. Postupujeme vždy od méně rušného prostředí k rušnějšímu. Nejdřív byt, pak klidná ulice, teprve potom frekventované místo. Když to pořadí obrátíte, štěně se nenaučí nic, jen se vyděsí.

Nejlíp se to ukáže na příkladu nádraží, kam se štěňaty chodíme často. Nezačínáme na nástupišti mezi vlaky. Začneme v okolí nádraží, kde je ruch slyšet, ale nic se neděje v bezprostřední blízkosti. Pak zajdeme do čekárny. Potom na klidnější perón, tedy dál od kolejí, odkud vlaky vidíme, ale nemáme je nad hlavou. A teprve nakonec na nástupiště, kolem kterého vlaky skutečně jezdí. Každý z těch kroků je samostatná procházka a tempo určuje Vaše štěně.

Seznam toho, co má štěně poznat, je dlouhý. Lidé a děti, psi všech velikostí a věků, kočárky a vozíčky, kola, koloběžky a brusle, auta, náklaďáky a sekačka, deštníky a kapuce. Z povrchů písek, průhledný most nebo pohyblivá lávka. Ze zvuků rozhlas, odvoz skla, siréna, vysavač, fén, pračka i zatroubení. A zvonek, u kterého štěně učíme, že neznamená vůbec nic.

Vědomá socializace krok za krokem

Krok 1: Vyberte si na den jedno jediné prostředí a jeden cíl. Žádné „dnes dáme nádraží, tržnici a dětské hřiště“. Jedno místo, krátká procházka, a jde se domů.

Krok 2: Napojte se na štěně ještě předtím, než vyjdete z domu. Získejte si jeho pozornost, mluvte na něj a mějte odměny po ruce. Socializace je vědomá práce, ne to, co se stane, když se zakecáte v kavárně a štěně zatím leží pod stolem a řeší svět samo.

Krok 3: Držte vzdálenost, kterou štěně zvládá. Postavte se s ním kousek od ruchu a nechte ho jen koukat. Jakmile se podívá na něco nového a zůstane v klidu, řekněte svůj marker, tedy krátké a vždy stejné slovo jako „teď“, a dejte odměnu.

Krok 4: Když se štěně lekne, nezachraňujte ho tím, že ho odnesete. Poodejděte s ním z místa, nechte ho na problém kouknout, označte markerem a odměňte. Podle toho, jak se tváří, se pak na to místo buď spolu půjdete podívat, že o nic nejde, nebo mu dáte čas a vrátíte se jiný den. Konejšivé „neboj, to nic není“ vynechte, tím strach jen prohloubíte. Lepší je krátké „o nic nejde“ a hned ho zapojit do nějaké činnosti.

Krok 5: Končete dřív, než Vám přijde, že je čas, a nechte štěně vyspat. Štěně prospí dvacet až dvacet jedna hodin denně a nevyspalé štěně se chová jako přetažené dítě: kouše, ničí a přestává vnímat povely. Po socializační procházce proto patří klid, ne druhá procházka.

Nejčastější chyby při socializaci

První chybou je plán z internetu. Seznamy typu „tento týden zoo a nádraží“ nepočítají s Vaším konkrétním štěnětem. Tempo určuje štěně, ne tabulka. Přetažené štěně si z výletu odnese špatný zážitek, který pak spravujete mnohem dýl, než trvala ta jedna procházka.

Druhá chyba je socializace mimochodem. Když u kávy řešíte telefon a štěně si mezitím samo poradí s hlasitým autem, žádná socializace to není. Štěně potřebuje mít ve chvíli, kdy se děje něco nového, oporu ve Vás a stálou komunikaci.

Třetí chyba je chození ke každému psovi. Majitelé to myslí dobře, jenže štěně se tím učí, že k cizímu psovi se jde vždycky. U dospělého psa z toho bývá tahání na vodítku a kňučení ve chvíli, kdy to jednou nejde.

A čtvrtá chyba je chtít po štěněti, aby si „pěkně hrálo“ s každým psem, kterého potká. Mnohem cennější než hra s neznámým psem je to, když štěně jiného psa vidí, podívá se na Vás a čeká, co bude dál.

Časté otázky

Takže na psí hřiště nemáme chodit vůbec?

Chodit můžete, jen z toho nemá být každodenní program a hlavně to nemá být místo, kde štěně pustíte mezi neznámé psy. Vybírejte si čas, kdy je hřiště prázdné, nebo kdy tam jsou psi, které znáte.

Jak dlouho má socializační procházka trvat?

Krátce, a délku určuje štěně, ne hodinky. Jakmile přestane vnímat Vás a začne jen zírat do okolí, je naplněné. Třikrát krátce na stejné místo přinese mnohem víc než jednou na celou hodinu.

Co když mám dospělého psa, který už hřiště miluje?

Změnit to jde, jen to potrvá déle. Začněte tím, že hřiště přestane být každodenní jistota, a posilujte to, co chcete mít: pozornost u Vás venku, přivolání a klidné míjení psů, které odměňujte. Pes se učí celý život.

Štěně se bojí lidí. Mám ho mezi ně brát častěji?

Ne. Víc kontaktu strach nespraví, spraví ho vzdálenost a dobré zkušenosti. Pracujte na vzdálenosti, kterou štěně zvládá, odměňujte každý klidný pohled a vzdálenost zkracujte velmi pomalu.

Shrnutí na závěr

Socializace štěněte není sbírka psích kamarádů, ale práce na tom, aby se Vaše štěně venku obracelo na Vás. Vyberte dva nebo tři klidné psy, postupujte od klidných míst k rušným, pracujte vědomě a krátce a potom nechte štěně vyspat. Hned při nejbližší procházce zkuste jednu věc: zastavte se na místě, odkud štěně vidí ruch, a za každý klidný pohled na okolí mu dejte odměnu. Když Vaše štěně venku nevnímá a tahá ke každému psovi, přihlaste se zdarma na naše vysílání s trenérkami, kde odhalíme 3 důvody, proč výchova psa nefunguje 90 % majitelů.