Rádi bychom se na našem blogu věnovali příjemnějším tématům. Bohužel je úmrtí domácího mazlíčka něco, co potká většinu majitelů, a přijmutí smrti našeho čtyřnohého přítele je těžší, než si kdy chceme připustit. Tento článek je věnován všem pejskařům, kteří:
a) úmrtí domácího mazlíčka právě řeší. Vám bychom chtěli touto cestou poskytnout pár rad a slov podpory. Víme, že toto téma je mimořádně smutné a citlivé. Následující řádky by vám měly pomoci zvládnout první momenty této kruté reality.
b) jen chtějí vědět, jaké existují způsoby posledního rozloučení. Je totiž mnohem jednodušší zvážit všechny možnosti s čistou hlavou, než když už se se smutnou situací potýkáte a jediné, na co myslíte, je obrovský smutek a ztráta. Vyhnete se tak situaci, kdy vám veterinář navrhne způsob pohřbení vašeho mazlíčka a vy jej odsouhlasíte, aniž byste znali všechny možnosti. Možná byste se totiž rozhodli jinak, kdybyste věděli o nějakých dalších.
Pokud pes zemře doma, většina majitelů se rozhodne pro pohřbení zvířete na dvorku nebo zahradě. Místo jeho posledního odpočinku tak zůstává i nadále spojené s jeho rodinou. Úmrtí psa nemusíte nikomu hlásit, stačí psa odhlásit z evidence městského úřadu, abyste nemuseli dál platit poplatky.
Pro pohřbívání zvířat však platí pár veterinárních a hygienických pravidel. Dle požadavků Státní veterinární správy je možné na svém pozemku pohřbívat pouze zvířata v zájmovém chovu (např. psy, kočky, hlodavce nebo fretky).
Samotný hrob navíc musí splňovat několik pravidel:
Veterinární zákon neumožňuje pohřbení zvířat, u kterých bylo podezření nebo potvrzení na nebezpečné nákazy nebo otravy. V tomto případě je opět potřeba bezpečná likvidace kadáveru (mrtvé tělo zvířete), který by jinak mohl představovat nebezpečí pro okolní prostředí.
Pohřbívat nesmíte žádná hospodářská zvířata (například ovce, prasata nebo kozy). O ta musí být postaráno asanační službou.
Pokud pejsek zemřel ve veterinární ordinaci nebo doma, ale nechcete či nemáte možnost jej pohřbít na vlastním pozemku, můžete jej odnést k veterináři, do zvířecího krematoria či zažádat o odvoz těla poskytovatele asanačních služeb. Specifika jednotlivých možností najdete o pár odstavců níže.
Před převozem tělo zabalte do deky nebo ručníků a umístěte ho do pevného plastového pytle. Na pytel je lepší umístit jmenovku pro lepší identifikaci.
Při manipulaci s ostatky nezapomeňte na důkladnou hygienu. Při manipulaci s tělem používejte latexové rukavice a všechna místa důkladně vydesinfikujte. S ostatky se snažte pracovat co nejrychleji. Vím, že je to těžké, při odkládání situace se může začít přidávat celá řada dalších nepříjemností.
Asanační ústav neboli kafilérie slouží k bezpečné likvidaci uhynulých zvířat. Pokud pejsek uhyne u veterináře a nedomluvíte se na jiném řešení, mrtvé tělo (také nazýván jako kadáver) veterinář předá asanačnímu ústavu, který jej spálí. V peci se nachází i další zvířata. Jedná se o nejčastější řešení, když zvíře uhyne u veterináře. Služba bývá zpoplatněna, ceny se liší.
Další vyhledávanou variantou je využití služeb zvířecího krematoria. Ta jsou principem velmi podobná těm lidským. Můžete mít vlastní obřad, vybrat rakev, a ponechat si popel vašeho mazlíčka. Krematoria nabízí také možnost odvozu těla mrtvého zvířete. Pro většinu majitelů se jedná o přijatelnější variantu.
Před kremací je potřeba doložit, že zvíře bylo očkované, není infekční a nikoho nezranilo. Většinou se k tomu využívá čestné prohlášení nebo ověření od veterináře.
V kremační peci je vždy pouze jedno zvířátko, což spousta majitelů považuje za důstojnější variantu. Urnu si páníček může nechat doma nebo zakopat na zahradě. Zde už na žádné problémy s vyhláškou nenarazí. V případě pohřbení do země je možné pořídit rozložitelnou urnu, která nezatěžuje životní prostředí. Většina krematorií navíc nabízí možnost nechat si vyrobit malou památku, například pamětní sklo s popelem vašeho mazlíčka.
Možností je také pohřeb na zvířecích hřbitovech. Zde je většinou potřeba veterinární osvědčení a čestné prohlášení. Veškeré úkony jsou prováděny podle stanovených veterinárních a hygienických regulací. K této variantě se přiklání hlavně majitelé mazlíčků, kteří nemají možnost mazlíčka pohřbít na svém pozemku.
Poslední úkol, který na vás bude čekat, je odhlášení pejska na městském úřadu. Osvobodíte se tak od povinnosti hradit poplatky za vlastnictví pejska.
Na závěr mi, prosím, dovolte pár slov. Je v pořádku v případě úmrtí pejska nebo jiného domácího mazlíčka požádat o pomoc, ať už mezi svými blízkými, nebo se obrátit na odborníka. Je v pořádku truchlit. Domácí mazlíčci jsou pro nás jako členové rodiny, se kterými strávíme velkou část jejich i našeho života. Je v pořádku potřebovat čas, abychom byli schopní zvládnout přijmout novou realitu.
Je v pořádku, pokud řeknete, že už žádného dalšího mazlíčka nechcete. Stejně tak máte právo svoji smečku opět rozšířit o dalšího člena. Neznamená to, že jste na svého mazlíčka zapomněli, nebo že se ho snažíte nahradit. Znamená to, že péči a lásku, kterou jste jednou obklopovali jeho, jste ochotní dát dalšímu zvířeti, které jí tolik potřebuje.
Lásku můžete také směřovat těm, kterým se jí zatím v životě moc nedostalo. Pokud se na pořízení nového člena necítíte, může zkusit svou lásku předávat zvířatům v útulcích nebo zvážit téma dočasné péče. Vše o dočasné péči se dozvíte ve článku zde.
VYSÍLÁNÍ ZDARMA: Chcete taky svého psa vychovat s láskou a porozuměním a přesto důsledně?
Na našem bezplatném vysílání vám to hned prozradíme, rezervujte si místo teď.