Pes doma povely umí, venku ne? Přidávejte rušivé podněty po krocích

Doma si pes sedne na první slovo, venku se na Vás podívá a jde si po svém, jako byste mluvili cizím jazykem? Není to vzdor ani schválnost. Pes se povel naučil v obýváku a v obýváku ho taky umí. Venku se změnilo tolik věcí, že z jeho pohledu jde o úplně novou situaci. V naší Akademii proto každý povel znovu stavíme po úrovních prostředí a se sníženými kritérii.

Proč venku povely zmizí

Pes se neučí slova, učí se celé situace. Povel, který zná z kuchyně, má v sobě i kuchyňskou podlahu, Vaši pozici u linky, pamlskovník na stole a klid. Venku zmizí všechno kromě slova a přidají se k tomu vítr, zvuky, pachy, lidé a jiní psi.

K tomu připočtěte napětí. Rušné prostředí psa vybudí a vybuzený pes se učí hůř. Nejrychleji si to ověříte odměnou. Když si pes venku pamlsek vezme, dá se pracovat, a když ho odmítne, je prostředí na něj příliš náročné. V takové chvíli nemá smysl povely opakovat, má smysl odejít na klidnější místo.

Proto nám nepřijde divné, když pes zvládá „sedni“ doma a venku ne. Divné by bylo čekat, že si to přenese sám.

Trénink a běžná procházka jsou dvě různé věci

Tohle rozdělení je v praxi to nejdůležitější. Trénink je deset až patnáct minut, kdy je Vaše pozornost celou dobu u psa. Vybíráte prostředí, hlídáte vzdálenost od rušivých podnětů, odměňujete a končíte ve chvíli, kdy to ještě jde dobře. Běžná procházka je zbytek, který s nadhledem projdete, a pes při ní nemá co pokazit, protože po něm nic náročného nechcete.

Když se tyhle dvě věci smíchají, vznikne nejčastější scénář: majitel zadává povely celou hodinu venku, pes polovinu z nich nesplní a slovo se znehodnotí. Přitom i jeden krátký trénink denně udělá obrovský rozdíl.

Pro přivolání i pro ostatní povely platí jedno jednoduché pravidlo. Zadávejte je jen tehdy, když Vás pes vnímá. Pokud je plně ponořený do pachu nebo do hry s jiným psem a Vy tušíte, že nepřijde, nevolejte. Každé zavolání bez reakce učí psa, že slovo nic neznamená.

Žebřík prostředí krok za krokem

Krok 1: Začněte doma, na nejnudnějším místě, které máte. Povel musí jít bez zaváhání několikrát za sebou, jinak se nikam neposouvejte.

Krok 2: Přidejte jednu změnu, ne tři. Jiná místnost, potom chodba, potom zahrada nebo dvůr. Jedna změna najednou znamená, že víte, co psovi práci ztížilo.

Krok 3: Jděte na klidnou ulici nebo na kraj parku ve chvíli, kdy tam nikdo není. Tady udělejte to nejdůležitější: snižte kritéria o úroveň zpátky. Když doma pes v sedu vydrží dlouho, venku chtějte jen pár vteřin a prokrmujte ho v pozici.

Krok 4: Přidejte rušivé podněty, u nás jim říkáme rušivky: psa v dálce, kolemjdoucí lidi, zvuk dětského hřiště. Zůstaňte na vzdálenosti, kterou pes ještě zvládne. Nikdy nezačínejte v centru dění.

Krok 5: Teprve nakonec jděte na opravdu rušné místo a i tam počítejte s tím, že první tréninky budou krátké a kritéria nízká.

Krok 6: Při každém posunu o úroveň výš zvedněte hodnotu odměny. Doma stačí granule nebo sušenka, venku v rušném prostředí má smysl šunka, sušené maso nebo plícka, hodí se i sušené pamlsky, které se dají rozlámat na malé kousky. Jedna výjimka: vzrušivého psa vysoká odměna rozhodí, s ním proto trénujte s nižší odměnou a tu nejlepší si nechte až na konec.

Krok 7: Každý trénink zakončete v tom nejlepším. Rozhoďte psovi hrst pamlsků do trávy, řekněte „můžeš“ a jděte si dělat něco příjemného. Čichání psa vrátí do klidu a oba odejdete s dobrým pocitem.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Co venku pomáhá víc než opakovaný povel

Venku se Vám bude hodit všechno, co pes zná z domova a co nestojí na slovech. Gesto bývá pro psa čitelnější než slovní povel, takže ho klidně používejte společně se slovem. Dobře funguje i navádění za rukou, tedy to, že pes jde za Vaší rukou s odměnou. Hodí se při vyhýbání lidem i při přechodu přes rušné místo.

Druhá věc je komunikace. Chvalte, mluvte na psa, komentujte, co se povedlo. Radost v hlase zvedá psovi sebevědomí a komunikací si ho namotivujete na sebe. Naopak hlazení po hlavě jako odměnu při práci vynechte. Většině psů příjemné není a poznáte to podle toho, že couvají, uhýbají nebo se olizují.

A nakonec prostředí samo. Čichání, hrabání nebo čvachtání ve vodě jsou odměny, které venku máte zdarma. Po povedeném cviku řekněte „volno“ a pusťte psa k tomu, co ho zajímalo. Z rušivého podnětu se tím stane Váš pomocník.

Chyby, které práci venku kazí

První chyba je opakovat povel. Když „sedni“ zazní pětkrát a pes si sedne až napáté, naučí se, že slovo platí po několikátém zopakování.

Druhá chyba je zkoušet to rovnou na nejrušnějším místě, protože „doma už to umí“. Výsledkem je pes, který nerozumí, a majitel, který má pocit, že se pes vzpírá.

Třetí chyba je mávat odměnou těsně u rušivého podnětu. Pes v tu chvíli řeší něco jiného a odměna pro něj nemá hodnotu. Nejdřív vzdálenost, potom odměna.

Čtvrtá chyba je dlouhý trénink. Patnáct minut s plnou pozorností je víc než hodina, při které už se ani jeden z Vás nesoustředí. A pátá chyba je trestat psa za to, že povel venku nesplnil. Nic se tím nenaučí, jen si k prostředí přidá nepříjemnou zkušenost.

Časté otázky

Mám povel zopakovat, nebo psovi pomoct?

Ani jedno z toho. Psa do pozice netlačte rukama a povel neopakujte. Pomozte si prostředím a kritérii: udělejte krok zpátky, zvětšete vzdálenost od toho, co psa láká, a požádejte o něco jednoduššího, co pes zvládne. Potom ho odměňte a skončete.

Jak dlouho trvá, než povel funguje i venku?

Záleží na psovi a na tom, kolik úrovní prostředí musíte projít. U jednoho psa je to otázka týdnů, u vzrušivějšího a reaktivnějšího psa měsíců. Postup se měří tím, že na dané úrovni povel vyjde několikrát za sebou, ne tím, kolik dní už trénujete.

Musím trénovat každý den?

Nemusíte, ale krátce a častěji funguje nejlépe. Deset minut denně je lepší než hodina v sobotu. A po náročném dni, kdy pes zažil hodně vzruchu, trénink klidně vynechte. Stres klesá pomaleji, než si většina majitelů myslí.

Je lepší trénovat na vodítku, nebo na volno?

Venku začínejte na vodítku, nejlépe na delším, aby si pes mohl sám určit odstup od toho, co ho zajímá. Krátké vodítko mu tuhle možnost bere a napětí zvedá. Na volno přejděte teprve tam, kde máte jistotu, že pes zareaguje.

Pes poslouchá mě, ale manžela ne. Jak to?

Povel není dohoda mezi psem a jedním člověkem, ale naučená situace. Projděte žebřík prostředí s každým, kdo psa venčí, používejte stejná slova, stejná gesta a stejná pravidla. Jinak pes logicky pracuje jen s tím, kdo je čitelný.

Shrnutí na závěr

Pes venku neposlouchá hlavně proto, že povel zná jen z jednoho prostředí. Pomůže žebřík, na kterém přidáváte jednu změnu, snižujete kritéria, zvedáte hodnotu odměny a trénujete krátce a s plnou pozorností. Začněte ještě dnes tím, že si vyberete jediný povel a odtrénujete ho deset minut na zahradě nebo před domem s výrazně nižšími nároky, než na jaké je zvyklý doma. A jestli Vám přijde, že se pes nezlepšuje, i když trénujete poctivě, přihlaste se zdarma na naše vysílání s trenérkami, kde odhalíme 3 důvody, proč výchova psa nefunguje 90 % majitelů.