Pes vyjíždí na lidi? Začněte vzdáleností, ne okřikováním

Pes vyjíždí na lidi, štěká na každého, kdo jde kolem, a Vy už se procházek spíš bojíte, než abyste se na ně těšili? Takových psů k nám chodí spousta a Váš pes není zlý. Za výpady velmi často stojí strach. Pes vystartuje dřív, než by mu člověk mohl ublížit. V Akademii takové psy nepřekřikujeme ani netaháme pryč. Začínáme vzdáleností, spánkem a jednoduchou hrou. Ukážeme Vám to na příběhu Maxe, australského ovčáka, který vyjížděl na všechny lidi bez rozdílu.

Proč pes vyjíždí na lidi

Říkáme tomu strachová agrese a funguje jako obrana útokem. Pes si řekne: „Vystartuju dřív, než mi ten člověk stihne něco udělat.“ Vrčení, štěkání a výpady jsou přitom komunikace. Pes Vám jimi říká: „Mám velký problém a nechci použít zuby.“ Tohle sdělení je potřeba respektovat, ne trestat. Okřiknutí psovi strach nevezme. Pomůže mu teprve to, když se naučí, že se mu v blízkosti lidí nic zlého neděje.

Max byl od štěněte zvyklý chodit všude mezi lidi a do šesti měsíců bylo všechno v pořádku. Při rozboru jsme se ale dopátrali situace u příbuzných, kde si hrál s dítětem a občas se něčeho lekl. Tam mohl vzniknout spouštěč jeho strachu. Navíc australští ovčáci bývají citliví a vzrušiví. Max dokonce vystartoval i doma po mamince, která jen seděla. Spouštěčem může být třeba rychlý pohyb ruky, se kterým si pes neumí poradit. Proto jsme majitelům řekli jasně: takového psa do kontaktu s lidmi netlačte. Cílem je, aby dokázal kolem člověka v klidu projít a nevšímat si ho.

Nejdřív celek: spánek a stres během dne

U každého psa se nejdřív ptáme na domácí režim, minulost a aktivity. Když pes nemá dost odpočinku, nefunguje ani ten nejlepší postup. Max běhal, chodil na procházky a doma dělal agility. Spal ale málo. Dospělý pes by měl prospat většinu dne, podle našich trenérek zhruba 16 až 19 hodin. Nevyspalý reaktivní pes řeší podněty kolem sebe dvakrát až třikrát víc, protože jeho nervová soustava pořád jede naplno.

Druhým klíčem je stres. Zvedá ho všechno, co pes za den zažije, i věci příjemné jako vítání nebo házení balonku. K tomu se přidají leknutí a nepříjemné situace. Když stres neupouštíte, stoupá a stoupá, až pes vybuchne. Stres pak klesá pomalu a než se pes vrátí do normálu, může to trvat až tři dny.

Stres nejlépe snižuje čichání a kousání. Dejte psovi kost nebo sušený pamlsek na kousání, nebo mu rozhoďte pamlsky do trávy a nechte ho hledat s povelem „můžeš“. Vždycky ale kousek dál od místa, kde problém nastal. U Maxe to byla vzdálenost zhruba 20 metrů, na které už byl v klidu.

První trénink: vzdálenost a pamlsky na zem

Na prvním setkání majitelka Maxe „prokrčila“ kolem lidí a rychle odcházela. Snažila se, jen neměla žádnou strategii. Správný postup změnil situaci během jediného tréninku.

Krok 1: Zastavte se na vzdálenost, na které Váš pes ještě nevyjíždí, a dejte ho do lehu.

Krok 2: Pomocník se k Vám začne pomalu přibližovat. Vy na psa nemluvíte a jen mu na zem přihazujete výcvikové pamlsky.

Krok 3: Sledujte, jestli pes jídlo bere. Pokud ano, stres není tak vysoký a dá se pracovat. Jakmile pamlsky odmítá, je moc blízko a vzdálenost musíte zvětšit.

Krok 4: Trénink zakončete v tom nejlepším. Hoďte psovi víc odměn na zem a odejděte.

Tomu říkáme vědomá kontrola vzdálenosti. Psa vystavujete podnětu jen do takové míry, kdy stres příliš nestoupá. Pes pak dokáže nad situací přemýšlet a vyhodnotí ji jako dobrou zkušenost. Stejný princip platí pro lidi, psy, cyklisty i auta. Max na konci prvního tréninku pozoroval člověka, který mu vadil, nefixoval ho, neštěkal a v klidu bral pamlsky.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Hra „koukni na bubáka“ s lidmi

Základem další práce je hra „koukni na bubáka“. Jste se psem v bezpečné vzdálenosti. Ve chvíli, kdy se pes podívá na člověka, řeknete slovní marker a dáte odměnu. U nás platí heslo „kouknu, označím, dám odměnu“. Pohled smí trvat nejvýš půl vteřiny. Když pes člověka dlouho fixuje, stres v něm znovu stoupá a pes se rozjede.

U Maxe jsme museli opravit dvě věci. Majitelka používala jako marker slovo „dobře“, pokaždé ale s jinou intonací. Marker musí být krátký a neproměnlivý, proto jsme ho vyměnili za „teď“. A druhá věc: odměnu držela v ruce stále u psa a strkala mu ji do pusy. Správné pořadí je chování, marker a teprve potom odměna. Pes má sám otočit hlavu k Vám.

Na tomtéž tréninku se stala chyba, ze které se dá hodně naučit. Max k člověku přistoupil, čichl si a sám se rozhodl odejít. Majitelka se v tu chvíli lekla, natáhla vodítko a chtěla ho odtáhnout. Její strach spolu s napnutým vodítkem psovi řekl, že situaci má řešit, a Max vystartoval. Chyby jsou lidské. Cílem není být hned dokonalý tým, ale udělat každý den malý pokrok.

Po třech měsících: míjení s bariérou tělem

Za tři měsíce hrál Max „koukni na bubáka“ skoro sám. Podíval se na člověka a hned se otočil na majitelku, u které hledal odpověď. Zvládl i kočárek, autíčko na dálkové ovládání a rušné místo s lidmi z obou stran. Pořád mu ale dělal potíž člověk, který šel přímo proti němu.

Pro takové situace trénujeme míjení. Vy jdete vždy mezi podnětem a svým psem, tělem mu děláte bariéru. Začínáte na velkou vzdálenost a zmenšujete ji jen tehdy, když je pes v pohodě. Čelně proti člověku nechoďte, uhněte stranou a vzdálenost zvětšete. Časem psa naučte povel, na který se sám přeřadí na druhou stranu od Vás. Nejdřív doma v klidu, pak v klidném prostředí a nakonec tam, kde ho opravdu potřebujete.

Když míjení zvládne, máte dvě možnosti odměny. Rozhoďte pamlsky, prokrmte ho a odejděte. Nebo vezměte přetahovací hračku jako vyšší odměnu, ale přetahujte se až kus dál od podnětu a pak psa vraťte do klidu. Když pes začíná ztrácet pozornost, pomůže i trik, který umí s jistotou. To ale jen u psa, který ještě vnímá. Pes, který už jen skenuje okolí a o jídlo nestojí, trik neudělá. Pozor také na pocit, že už máte vyhráno. Majitelka Maxe si po pokrocích věřila a přestala sledovat okolní signály. Čtěte svého psa pořád.

Časté otázky

Mám nechat cizí lidi, ať si psa pohladí?

Ne. Psa, který se lidí bojí, do kontaktu netlačte. Prvním cílem je klidně kolem člověka projít a nevšímat si ho. Pracujte nejdřív se známým člověkem na velkou vzdálenost, pak vzdálenost zkracujte, měňte osoby a nakonec trénujte i příchod čelem.

Jak poznám, že jsem moc blízko?

Pes přestane brát pamlsky, fixuje člověka, ztuhne nebo začne štěkat. V tu chvíli se otočte, odejděte kus dál a teprve tam ho odměňte.

Jak dlouho trvá, než se to zlepší?

U každého psa jinak. Max udělal velký pokrok za tři měsíce poctivé práce se vzdáleností, spánkem a stresem. Nejvíc pomůže pravidelnost a čtení konkrétního psa.

Co když potkáme člověka v úzké uličce?

Když trénovat nemůžete, zvolte nejrychlejší řešení: udělejte bariéru tělem, projděte a hned potom psovi rozhoďte pamlsky kus dál od místa. Stres na chvíli vyletí, ale situace skončí v klidu.

Shrnutí na závěr

Když pes vyjíždí na lidi, nepomůže ho okřikovat ani tahat pryč. Pomůže vzdálenost, na které zvládá pamlsky, dostatek spánku, upouštění stresu a hra „koukni na bubáka“ s krátkým neproměnlivým markerem. Začněte ještě dnes: na příští procházce najděte vzdálenost, na které Váš pes člověka vidí a pořád si bere pamlsek, a odměňujte každý jeho krátký pohled. A pokud Vás strach Vašeho psa trápí i v jiných situacích, přihlaste se zdarma na naše vysílání s trenérkami, kde odhalíme 3 důvody, proč výchova psa nefunguje 90 % majitelů.