Cizí pes na procházce a není kam uhnout? Připravte si plán předem

Cizí pes na procházce se vynoří za rohem, v úzké uličce nebo přiběhne bez vodítka a Vy nemáte kam uhnout? V takové chvíli žádnou hru ani trénink nestihnete. Přesně pro tyhle situace si u nás v Akademii s majiteli připravujeme takzvanou copingovou strategii. Je to předem promyšlený plán, jak situaci rychle ustát, aby stres Vašeho psa vyletěl jen nakrátko a celé setkání skončilo v klidu. Ukážeme Vám, jak takový plán postavit a co dělat, když už se to stane.

Trénink a běžný život jsou dvě různé věci

Majitelé reaktivních nebo bázlivých psů často mají pocit, že musí trénovat na každé procházce. Pak je zaskočí každý pes, který se objeví příliš blízko. My rozlišujeme dvě situace. První je trénink: vědomě si na něj vyhradíte deset až patnáct minut, vyberete si vhodné místo a celou svou pozornost věnujete psovi. Druhá je běžný život, kdy prostě potřebujete psa vyvenčit a dojít domů.

Naše trenérky to říkají otevřeně: i jeden desetiminutový trénink denně dokáže udělat obrovský rozdíl. Zbytek procházek nemusí být dokonalý. Stačí, když ho ustojíte bez zbytečného stresu. A právě k tomu slouží copingová strategie.

Co je copingová strategie

Copingová strategie je nejrychlejší řešení situace, kterou zrovna nemůžete trénovat. Počítá s tím, že stres psa vyletí nahoru. Cílem není, aby ho pes vůbec nezažil, ale aby byl vysoký jen krátce a celé setkání skončilo v pozitivu a v klidu. Pes se může rozštěkat nebo se leknout. Důležité je, co uděláte Vy a jak rychle psa ze situace dostanete.

Jaký konkrétní plán zvolíte, záleží na Vašem psovi. Některému pomůže, když spolu popoběhnete, jiný se zakousne do aportu, další zvládne sed bokem k podnětu. Smysl je vždy stejný: aby se pes nedíval přímo na to, co ho děsí, a aby měl co dělat. Plán ale musíte mít připravený a vyzkoušený dopředu. Vymýšlet ho ve chvíli, kdy se za rohem objeví pes, je pozdě.

Postup krok za krokem

Krok 1: Dívejte se dopředu. Když vidíte, že se blíží něco, co Váš pes řeší, a ulička je úzká, máte nejlepší možnost: do ní vůbec nevstupovat. Otočte se a jděte jinudy. Vzdálenost je to nejcennější, co psovi můžete dát.

Krok 2: Pokud už jste uvnitř a není kam uhnout, postavte se jako bariéra. Pořadí je vždy stejné: cizí pes nebo člověk, potom Vy a teprve za Vámi Váš pes. Držte se co nejvíc u kraje cesty a nikdy nechoďte proti podnětu čelně. Čelní přiblížení je pro psa nejhorší.

Krok 3: Použijte svou připravenou akci. Popoběhněte se psem u nohy, nabídněte mu aport, dejte startovací povel, který zná. Projděte co nejrychleji kolem.

Krok 4: Jakmile jste z nejhoršího venku, pokračujte ještě kus dál. Teprve ve vzdálenosti, kde Vás pes zase vnímá, mu nechte podnět ještě jednou ukázat. Pes se podívá, Vy řeknete svůj marker a dáte odměnu. Takhle si s ním dvakrát nebo třikrát zahrajte hru „koukni na bubáka“.

Krok 5: Rozhoďte do trávy hrst výcvikových pamlsků s povelem „můžeš“ a nechte psa hledat. Čichání stres nejrychleji snižuje. Potom z místa v klidu odejděte. Končíte v tom nejlepším.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Když k Vám přiběhne pes na volno

Pes bez vodítka, který se k Vám rozběhne, je u nás bohužel častá situace. Na hru tu čas není. Uděláte všechno pro to, aby cizí pes odběhl, a sami odcházíte opačným směrem. Až je pryč, nechte svého psa podívat se za ním, označte to, odměňte a s hrou v klidu skončete.

Váš pes takovou chvíli vždycky bude prožívat, protože ji nečeká a někdo mu vstoupí do osobního prostoru. Strach se v tu chvíli nedá vypnout. Pes se ale může naučit, že to zvládne, protože jste jeho podpora a vždycky ho ze situace odvedete. Jak říkají naše trenérky: nenecháváte ho v tom samotného.

Vaše reakce rozhoduje víc, než si myslíte

Při jednom z tréninků, které jsme natáčeli pro Akademii, šel pes kolem cizího člověka a sám od situace odcházel. Majitelka se ale lekla a vodítko prudce stáhla. Její strach a napnuté vodítko psovi řekly, že situace je vážná a musí ji řešit on. Vystartoval. Proto se snažte zůstat v klidu a vodítko nechat prověšené, kdykoli to jde.

U malých psů se často stává, že je majitelé v panice zvednou na vodítku do vzduchu. Tím se stres psa ještě zvýší a může se poškodit jeho pohybový aparát. Naučte malého psa povel, kterým mu oznámíte, že ho držíte za postroj, třeba „držím“, a použijte ho místo zvedání.

Po setkání nechte stres klesnout

Stres po takové situaci neodezní za pár minut. Sčítá se se vším ostatním, co pes ten den zažil, a než se vrátí do normálu, může to trvat i dva až tři dny. Proto po náročném setkání nepřidávejte divokou hru ani další trénink. Dopřejte psovi čichání, klidnou procházku a doma něco na okus nebo lízací podložku z kategorie hraček. A nechte ho pořádně vyspat.

Co trénovat, aby takových chvil ubývalo

Copingová strategie je záchranná brzda, ne trénink. Aby nepříjemných setkání ubývalo, potřebuje pes i pravidelný nácvik hry „koukni na bubáka“. Začněte ve vzdálenosti, kdy pes podnět vidí, ale pořád Vás vnímá a bere pamlsky. Často je to dvacet až třicet metrů. Ideální je známý člověk nebo pes, který stojí v klidném prostředí. Pes se podívá, Vy označíte markerem a dáte jednu, druhou, třetí odměnu. Pohled má trvat jen krátce, dlouhé fixování stres zvedá.

Když to pes zvládá, přichází druhá fáze: marker zazní až ve chvíli, kdy pes sám od podnětu odvrátí hlavu. Během jednoho tréninku můžete jít o dva, tři kroky blíž. Celkově ale vzdálenost zkracujete postupně, třeba ze třiceti metrů na patnáct během měsíce. Cílem je klidné míjení zhruba na metr a půl, což je osobní prostor psa. Pes při něm nepíská, nenapíná vodítko a čeká odměnu od Vás.

Časté otázky

Nemám se psem raději chodit jen tam, kde nikoho nepotkáme?

Na trénink si klidné místo vybírejte, to je správně. Pes se učí, jen když stres není příliš vysoký. Úplně se ale životu vyhnout nedá. Proto potřebujete obojí: krátký pravidelný trénink a plán na chvíle, kdy trénovat nemůžete.

Pes se při tom rozštěká. Je to chyba?

Nemusí být. Copingová strategie počítá s tím, že stres vyletí. Rozhoduje, jak rychle psa ze situace dostanete a že celé setkání zakončíte čicháním a klidným odchodem.

Jak poznám, že už můžu hrát „koukni na bubáka“?

Podle pamlsků. Když pes bere jídlo, dá se s ním pracovat. Když ho odmítá a jen strnule pozoruje podnět, je stres příliš vysoký a musíte se od podnětu ještě vzdálit.

Pomůže, když psa vedu nakrátko?

Spíš naopak. Krátké napnuté vodítko psovi nedovolí, aby si sám určil vzdálenost, a napětí z Vaší ruky přechází na něj. Delší prověšené vodítko mu dá víc prostoru.

Shrnutí na závěr

Situace, kdy na trénink není prostor, přijdou vždycky. Rozdíl dělá to, jestli na ně máte plán: vyhnout se, když to jde, postavit se jako bariéra, když to nejde, rychle projít a skončit čicháním a klidným odchodem. Začněte ještě dnes tím, že si pro svého psa vyberete jednu krátkou akci, třeba popoběhnutí nebo aport, a vyzkoušíte ji doma i na klidné procházce, dokud ji pes nebude zvládat. Pokud Vás setkání s cizími psy na procházkách pořád vyčerpávají, přihlaste se zdarma na naše vysílání s trenérkami, kde odhalíme 3 důvody, proč výchova psa nefunguje 90 % majitelů.