Jak naučit psa zůstat sám doma: 3 způsoby, jak zvládnout odchody v klidu

Každý pes by měl umět zůstat sám doma. A spousta psů, kteří při Vašem odchodu kňučí nebo štěkají, separační úzkostí vůbec netrpí. Jen je nikdo nenaučil být sami. To je dobrá zpráva, protože to, co se pes nenaučil, se naučit dá. V naší Akademii nacvičujeme odchody stejně jako každou jinou dovednost: po malých krocích, s jasným signálem a bez dramat ve dveřích.

Samota je dovednost, ne samozřejmost

Pes je společenské zvíře a samota je pro něj od přírody nepřirozená. Přesto to potřebuje umět. Přehnaná závislost na majiteli totiž psovi neprospívá. Snižuje mu sebevědomí a časem se na ni nabalují další potíže, od ničení věcí po štěkání.

Pokud Váš pes při odchodu jen mírně kňučí nebo je nervózní, když saháte po klíčích, nepodceňujte to a začněte pracovat hned. Malé náznaky se řeší snadno. Extrémní potíže, kdy se pes zraňuje, sliní nebo celé hodiny vyje, už běžný nácvik nevyřeší. Tam je na místě pomoc veterináře nebo behavioristy.

Tři způsoby, jak psovi odchod usnadnit

Pes potřebuje srozumitelný signál, že odcházíte a že se vrátíte. Používáme tři způsoby a můžete je kombinovat.

Prvním je předmět, který patří jen k odchodu. Může to být tričko s Vaším pachem nebo bezpečná plnicí hračka. Při odchodu psovi předmět dáte, při návratu ho zase seberete. Pes si brzy spojí, že tahle vzácnost existuje jen tehdy, když jste pryč.

Druhým způsobem je místo. Kenelka, ohrádka nebo klec, kde je pes zvyklý odpočívat, mu dává jistotu a bezpečí. Musí ji ale znát a mít rád už předtím, než v ní zůstane sám.

Třetím způsobem je slovní slib. Vyberte si jedno slovo, třeba „přijdu“, a říkejte ho výhradně při odchodu. Nikdy jindy. Pes se naučí, že po tomto slově sice odejdete, ale také se pokaždé vrátíte.

Nácvik odchodů krok za krokem

Krok 1: Začněte doma. Nechávejte psa chvíli v jiné místnosti, než jste Vy. Zavřete za sebou dveře do koupelny, jděte si uvařit kávu. Pes zjišťuje, že když zmizíte z dohledu, nic se neděje.

Krok 2: Přidejte krátké skutečné odchody. Vynést koš, dojít ke schránce, postát před domem. Vracejte se v klidu a bez velkého vítání.

Krok 3: Odcházejte ve chvíli, kdy je pes spokojený a unavený, tedy po procházce, po hře nebo po tréninku. Unavený pes si po Vašem odchodu nejspíš lehne a usne.

Krok 4: Dobu postupně prodlužujte. Cesta do obchodu, hodina, dopoledne. Nepostupujte po přímce, občas zařaďte i úplně krátký odchod, aby pes nikdy nevěděl, jak dlouho to potrvá.

Celý nácvik stojí na jednom principu: pes má zažívat úspěch. Každý odchod, který zvládl v klidu, mu přidává jistotu. Každý odchod, který byl nad jeho síly, mu ji ubírá. Proto raději přidávejte pomaleji, než si myslíte, že je nutné. Po návratu psa přivítejte klidně, předmět určený pro odchod seberte a ukliďte do příště.

U štěněte začněte hned. Klidně už první den, po pár hodinách seznamování s novým domovem, můžete na hodinu odejít. Je to výjimka z pravidla malých kroků: štěně je plné dojmů, unavené a Váš odchod většinou prospí. Získá tím zkušenost, že samota k životu u Vás patří od začátku. Další dny pokračujte krátkými odchody.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Klíče, bunda, parfém: rutina, která Vás prozradí

Psi jsou mistři v pozorování. Dávno předtím, než vezmete za kliku, Váš pes ví, že odcházíte. Poznal to podle parfému, podle bundy, podle cinknutí klíčů. A pokud má z odchodů stres, začíná se mu hladina napětí zvedat už v tuhle chvíli.

Častou chybou je trénovat odchody „v domácím“. Vyběhnete ven v teplákách a bez klíčů, pes zůstane klidný a Vy máte pocit, že to umí. Jenže pak přijde skutečný odchod se vším všudy a pes reaguje úplně jinak. Udělejte to proto obráceně. Při nácviku si klíče i bundu berte, při skutečném odchodu je naopak občas vynechejte nebo si je předem nachystejte za dveře. A měňte časy, kdy odcházíte. Čím méně předvídatelný Váš odchod bude, tím méně prostoru dostane stres. Rozdíl je v tom, že klíče a bundu si pes spojil se stresem sám, kdežto slovo „přijdu“ a jeho předmět ho učíte jako příjemný a srozumitelný slib.

Pořiďte si kameru, ukáže Vám pravdu

Jednoduchá domácí kamera stojí kolem sedmi set korun a ušetří Vám spoustu dohadů. Uvidíte, jestli pes po Vašem odchodu usne, nebo chodí od dveří k oknu. Zjistíte, kdy přesně se ozve, a můžete hledat spouštěče: zvuky z chodby, sousedův pes, pošťák. Možná budete překvapeni, jak klidný Váš pes ve skutečnosti je. A jedna úleva navíc: krátké štěknutí na uvítanou při Vašem příchodu není projevem stresu, je to obyčejná radost.

Nejčastější chyby při učení samoty

První chybou je skok z nuly na sto. Typický příběh: dvoutýdenní dovolená se štěnětem, kdy je rodina pořád spolu, a v pondělí všichni odejdou na celý den do práce. Chybí mezikroky a pes nemá šanci to zvládnout.

Druhou chybou je nechat psovi na dobu samoty kost nebo tvrdý žvýkací pamlsek. Pokud se mu kousek zasekne a Vy jste dlouho pryč, nemá mu kdo pomoct. Na samotu patří jen bezpečné věci, které pes nerozkouše na kusy.

Třetí chybou je reagovat na štěkání. Když se vrátíte ve chvíli, kdy pes štěká, učíte ho, že Vás štěkáním přivolá. Pokud to jde, počkejte za dveřmi na chvilku ticha a vejděte až potom.

A čtvrtou chybou je sahat po uklidňujících přípravcích na vlastní pěst. Ty patří jen k opravdu těžkým případům a vždy po domluvě s veterinářem nebo behavioristou.

Časté otázky

Od kdy můžu učit štěně být samo?

Od prvního dne. První hodinový odchod unavené štěně většinou prospí a potom pokračujte po malých krocích. Krátké chvilky v jiné místnosti a krátké odchody jsou pro štěně přirozená součást poznávání nového domova. Čím déle budete s nácvikem čekat, tím víc si štěně zvykne, že jste mu k dispozici nepřetržitě.

Jak poznám, že postupuji příliš rychle?

Pes Vám to ukáže. Přestane si brát hračku nebo pamlsek, kňučí, škrábe na dveře nebo na klec. V tu chvíli se vraťte o krok zpět, zkraťte dobu samoty a znovu ji pomalu prodlužujte. Krok zpět není prohra, je to běžná součást tréninku.

Pes spí s námi v ložnici. Vadí to?

Nevadí, pokud zvládá i samotu. Jestli ho chcete přestěhovat, udělejte to po krocích: pelíšek na posteli, pak pod postelí, potom mezi dveřmi, v kenelce a nakonec v jiné místnosti. Každý krok nechte pár dní usadit.

Mám se se psem při odchodu loučit?

Dlouhé loučení psovi nepomáhá, jen zvyšuje napětí. Stačí klidně říct „přijdu“, dát psovi jeho předmět a zavřít dveře. Stejně klidný má být i návrat.

Shrnutí na závěr

Naučit psa zůstat sám doma je otázka malých kroků, ne pevných nervů. Dejte mu srozumitelný signál, odcházejte od unaveného a spokojeného psa a nenechte se prozradit rutinou. Začněte ještě dnes pár minutami za zavřenými dveřmi vedlejší místnosti. A pokud Vás kromě samoty trápí i to, že pes neposlouchá venku, přihlaste se zdarma na naše vysílání s trenérkami, kde odhalíme 3 důvody, proč výchova psa nefunguje 90 % majitelů.