Pozitivní cvičení se psem

Moderní doba si žádá moderní postupy a ty se nevyhýbají ani výcviku psů. Oproti jiným novotám však tento nový směr, založený na zkušenostech trenérů zvířat, přináší samotným zvířatům mnoho benefitů. Chcete-li, aby vás pes poslouchal nikoliv ze strachu, ale z vlastního přesvědčení, pak zapomeňte na metody, které vás učili před 15 lety a poznejte, co obnáší pozitivní výcvik psa.

V Online psí škole trénujeme zásadně s použitím pozitivní motivace. Co přesně to znamená? Cvičíme tak, aby psi pracovali s nadšením a ochotně. Učíme je, že pokud vyhoví našim požadavkům, budou odměněni, a to buď hračkou, pochvalou, pohlazením, nebo pamlskem, který mají opravdu rádi. Psi klientů Online psí školy vědí, že při učení mohou chybovat a nebudou za to trestáni – naopak jim jejich poučení majitelé ukážou, jak lze žádoucího chování dosáhnout a tím získat i lákavou odměnu. Díky tomu získají psi mnohem větší jistotu a jsou ochotní zkoušet nové věci bez strachu z toho, že se jim nepovedou.

Jaké má využití pozitivního posilování výhody?

Nepřehlédnutelnou výhodou pozitivního výcviku psa je především samotné nadšení psa a jeho ochota rychle a správně cvik splnit. Pozitivní přístup zároveň prohlubuje vztah s majitelem. Pes získává jistotu a nebojí se trestů. Ví, že může při učení chybovat, ale pokud se bude snažit, získá to, co chce. Jelikož každé zvíře dělá v 99 % to, co se mu vyplatí, i pes se bude snažit pokynu vyhovět, aby získal to, co chce. Ať už je to například slovní pochvala, oční kontakt s majitelem, společná hra, běh pro hračku nebo oblíbený pamlsek.

Díky použití této metody se psi rychleji učí a naučené si dobře pamatují. Přistupujeme ke psům jako k myslícím bytostem, a ne jako ke strojům, které jsou tu jen od toho, aby otrocky plnili vše, co si zamaneme, i kdyby to bylo proti jejich přirozenosti. Můžeme díky tomu psům nabídnout možnost vlastního rozhodnutí (podle známé metody „It’s your choice“), která jim dá šanci rozhodnout se, zda s námi chtějí spolupracovat. A vězte, že pokud si trénink nastavíte správně a zvolíte pro psa vhodnou motivaci, spolupracovat chtít bude.

Známí zahraniční trenéři a trenérky zvířat říkají „Trénuj psa, jako delfína/kosatku“. Proč? Protože tyto zvířecí druhy s použitím donucovacích prostředků a násilného výcviku nikam neposunete, dost možná je akorát přimějete k agresi vůči trenérovi. Naopak s použitím pozitivního posilování je můžete naučit nejen zajímavé kousky a cviky, ale třeba i dobrovolné veterinární ošetření bez nutnosti fixace či sedativ. Nezapomínejte, že při učení by měl mít pes vždy více úspěšných pokusů než neúspěšných. Díky tomu ho bude cvičení bavit a bude se rychleji posouvat dál.

Luring a shaping – pomocníci ve výcviku psů i jiných zvířat

Z počátku výcviku váš pes možná nebude zcela chápat, co daný pokyn znamená, ale pokud ho navedete rukou s pamlskem do požadované polohy (tomuto navádění se říká luring), přidáte povel a psa za cvik odměníte, brzy zjistí, co po něm chcete. Tato metoda je velmi jednoduchá a pro psy srozumitelná. Druhou možností je využívat takzvané tvarování (odborně shaping), kdy pejsek sám vymýšlí vhodný způsob, jak se dostat do požadované pozice. Tato metoda si žádá už více zkušeného trenéra, který dokáže psa správně nasměrovat, a také jej správně a včas odměňovat. Tvarování psa pro naučení konkrétního cviku trochu připomíná oblíbenou dětskou hru „přihořívá, hoří“. Pokud je tak naším záměrem, aby pes například zvedl svou tlapku, budeme zpočátku odměňovat už první náznaky, kdy pes packu nadzvedne. Postupně přidáváme kritéria, do doby, kdy má pes packu zvednutou do výšky, kterou požadujeme.

Pes vám musí rozumět, pomůže vám důslednost, marker a výcviková rovnice

Ať už cvičíte štěně, psího puberťáka nebo seniora, vždy je důležité být pro psa srozumitelný. Představte si, že něco učíte dítě z jiné země, které nerozumí česky a chtěli byste po něm nějaké chování. Pravděpodobně mu jej předvedete a nějak pojmenujete. I psi se dokáží mnohé naučit pozorováním, ale ve většině případů od nás budou potřebovat větší nápovědu a častější opakování, než si chování přiřadí k povelu. Jak být tedy pro psa srozumitelný?

• Povely bychom měli psu říkat vždy stejnou intonací hlasu a používat stejná slova. Pokud psa cvičí v domácnosti více lidí, měli by se dohodnout, jaké povely budou používat, aby se předešlo situaci, kdy maminka bude psu dávat pokyn sedni, zatímco otec rodiny bude používat povel hačni si.

• Další neméně důležitou věcí by měla být minimální četnost opakování povelu – zcela ideální je, pokud je pes schopen vykonat cvik vždy na první povel. Pokud cvik nevykoná sám, opět ho můžeme bez použití nátlaku do cviku navést či nasměrovat.

• Pes by měl vědět, co označuje jeho správné chování. Tomuto označení se odborně říká marker. Marker v podstatě znamená jediné, a to „teď jsi to udělal správně“, ideálně ve spojení „teď si to udělal správně a budeš za to odměněn“. Díky markeru pes okamžitě ví, za co dostane odměnu, proto bychom měli marker používat ještě tehdy, kdy pes daný cvik vykonává. Tedy pokud pes dostane povel sedni, říkáme marker ještě v době, kdy sedí. Marker může být slovo (například: ano, teď, super) – opět bychom si měli vybrat jen jedno, abychom pro psa byli srozumitelní. Marker může být ale i mnoho jiných věcí – například kliknutí klikru, který se v pozitivním tréninku zvířat využívá velmi často. Například u hluchých psů pak trenéři často jako marker používají gesta.

Výcviková rovnice, která je srozumitelná i pro dyskalkuliky

Pro snadnou srozumitelnost bychom se měli držet jednoduché rovnice, která zjednodušeně může vypadat takto: POVEL (např. sedni) – VYKONÁNÍ CVIKU (pes sedí) – MARKER („ano“) – ODMĚNA.

Na rozhodnutí majitele pak je, zda si za tuto rovnici přidá ještě uvolnění psa. Uvolnění z povelu je velmi praktické, protože pes získá informaci, že daný povel již nemusí vykonávat. Někdo končí cvik odměnou, se kterou je pes rovnou uvolněn. Někteří trenéři zase zastávají názor, že pes by měl mít zafixováno, že cvik končí buď dalším povelem nebo uvolněním. V praxi to tedy znamená, že pokud má pes povel lehni, měl by ležet tak dlouho, dokud mu neřekneme jiný povel (například sedni), který povel předchozí zruší, nebo psa neuvolníme povelem (pro tento případ lze použít například slovo „můžeš“).

Rovnice by pak vypadala takto: POVEL – VYKONÁNÍ CVIKU – MARKER – ODMĚNA – UVOLNĚNÍ. Stále se bavíme o učení psa, tedy prvních krůčcích, ať už psa učíme cokoliv. Později při tréninku se může tato rovnice měnit, protože budeme po psu chtít i více než jeden cvik v řadě za sebou, po kterých teprve psa odměníme. Tyto sekvence používají především lidé, které své psy připravují na zkoušky či závody.

Cvičit lze už od štěňátka

První krůčky ve výcviku štěněte lze podniknout už po jeho pořízení, což nejčastěji bývá mezi 8.-10. týdnem věku štěněte. V této době je můžeme učit na jméno a později přidávat jednoduché cviky, jako je například následování páníčka, jeho hledání, nebo i různé triky (inspirovat se můžete v našem kurzu Psí triky). Důležité je nic neuspěchat a se štěnětem pojmout celý výcvik hrou. Pomoci vám k tomu mohou metody luring i shaping.

Nezapomínejte, že pro učení čehokoliv je nutné, aby měl pes stabilní základy, abychom měli na čem stavět. Ne každý pes se narodí se zcela vyrovnanou a odolnou povahou, ale zařazením vhodných aktivit pro uvolnění, odpočinek a naplnění potřeb, můžeme docílit toho, že náš pes bude později zvládat i stresové situace více v klidu než pes, který tyto základy nemá.