Strachová agrese u psa: příběh Zorra, který se bál psů, lidí i aut

Strachová agrese u psa je obrana útokem: pes vrčí, štěká nebo vystartuje dřív, než mu domnělá hrozba stihne ublížit. Řešením není okřikování, ale práce se vzdáleností: psa vystavujeme podnětu jen na takovou vzdálenost, aby zůstal pod prahem stresu a situaci si uložil jako pozitivní zkušenost. Jak to vypadá v praxi, Vám ukážeme na skutečném příběhu chrta Zorra z naší Akademie, který se bál psů, lidí i projíždějících aut.

Co je strachová agrese u psa

Strachová agrese je obrana útokem. Vrčení a výpady přitom nejsou zlomyslnost, ale komunikace: „Mám velký problém a nechci použít zuby.“ Někteří psi místo výpadů volí útěk, odskakování nebo ztuhnutí. Princip je ale stejný, za vším stojí strach.

Náprava stojí na vědomé kontrole vzdálenosti podnětu od psa. Psa vystavujeme tomu, čeho se bojí, jen do míry, kdy stres příliš nestoupá. Stejný princip platí pro psy, lidi, cyklisty i auta.

Zorro: chrt, který se bál psů, lidí i aut

Zorro byl v době prvního setkání rok a půl starý chrt. Před dotěrnými cizími psy dokázal utéct hodně daleko, lekal se projíždějících aut i lidí a přivolání fungovalo jen tehdy, když věděl, že nemá na výběr. Majitel s ním přitom poctivě cvičil povely jako zůstaň nebo čekej. Sám ale přiznal, že takhle to vypadá už půl roku a posun nikde.

Analýza: proč se půl roku nic nezlepšilo

Odpověď se skrývá ve stresové křivce. Pozitivní stres (radost, když přijdete domů) a negativní stres (leknutí z auta, z cizího psa) se během dne sčítají. Když stres neupouštíte, stoupá, až pes „vybouchne“. Návrat do normálu přitom může trvat až 36 hodin. U Zorra stres nikdy pořádně neklesl, proto se půl roku nic nezlepšilo. Naopak, co dřív neřešil, začal najednou řešit.

Jak stres upouštět? Odejděte o pár metrů dál od místa, kde se pes lekl, rozhoďte mlsky do trávy a dejte povel „můžeš“. Čichání psa vyklidňuje. I čůrání cestou k Vám při přivolání je často upouštění stresu, ne schválnost.

Druhým bodem analýzy bylo sebevědomí. Drilování poslušnosti ho psovi nezvedne. Zvedají ho společné aktivity, které končí úspěchem: když máte radost Vy, má radost i pes. A třetí bod: Zorro je chrt, tedy lovec. Nemůžete u něj čekat stejné přivolání jako u ovčáka.

První trénink: marker, startovací pozice a hra Koukni na bubáka

Majitel už měl marker, slovo „šik“. Přesně takový má být: krátký, úderný a používaný jen při tréninku, ne běžné slovo chvály. Pořadí je vždy stejné: správné chování, marker, odměna.

Dále startovací pozice, tedy signál „teď budeme něco dělat“. Nejlepší bývá leh, protože se v něm pes uvolní. Jenže Zorro si na chodník odmítal lehnout, vadil mu povrch. Řešením byl dotek čumákem na povel „tuč“. Nejlepší řešení pro jednoho pejska zkrátka nemusí být správné pro jiného.

Pak přišla hra Koukni na bubáka. Pes se v bezpečné vzdálenosti krátce podívá na podnět (u Zorra křičící dítě asi 30 metrů daleko), Vy pohled označíte markerem a dáte jednu, druhou, třetí odměnu. Nenechte psa dívat se dlouho, fixování stres zvedá. A zakončete vždy v tom nejlepším: odejděte z místa, rozhoďte mlsky a nechte psa vyčuchat se. V pozdější fázi označujete až moment, kdy pes sám přeruší oční kontakt.

Zajímavost z tréninku: hlazení je při výcviku většině psů nepříjemné. Zorro se po pohlazení otřepal. Místo hlazení dejte psovi upřímnou radost v hlase, právě ta mu zvedá sebevědomí.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Copingová strategie: když trénovat nemůžete

Rozlišujeme trénink a běžný život. Trénink znamená 10 až 15 minut denně, kdy máte pro psa stoprocentní pozornost. Zbytek dne potřebujete procházku prostě zvládnout. Na to slouží copingová strategie: nejrychlejší řešení situace, kterou nemůžete obejít. Stres psovi krátkodobě vyletí, ale rychle jde dolů a celé to zakončíte v pozitivu a klidu. Když bylo jasné, že Zorro míjení psa nedá, majitel ho svižně provedl kolem, pochválil a hned si s ním pohrál. A dobrá zpráva: i jeden desetiminutový trénink denně dokáže psa ohromně posunout.

Druhý trénink: práce se vzdáleností a chyby majitele

Při druhém tréninku se míjení cizího psa majiteli nepovedlo. A právě to je cenné, stejné chyby totiž dělá většina majitelů. Šel příliš blízko, napjal vodítko a máchal Zorrovi odměnou před nosem. Jenže když je pes moc blízko podnětu, na odměnu kašle, chce si zachránit zadnici. Proto platí: nejdřív vzdálenost, teprve potom odměna.

Oprava vypadala takto: majitel vzal míjení středem cesty, když zrovna nic nejelo, vodítko nechal prověšené a nechal Zorra, ať si vzdálenost určí sám. Na delším vodítku si totiž odejde obloukem do strany. Odměna a pochvala přišly až po projití, dál od podnětu. K tomu doporučení: trénujte v klidnějším prostředí, kde za 10 minut projdou třeba jen dva lidé, rušivost zvyšujte postupně a k podnětu se ze začátku přibližujte třeba z 20 metrů.

A pokrok? Během tréninku projelo auto a Zorro ho vůbec nezaregistroval, přesměroval pozornost na majitele. Přesně tohle potřebujete: psa, který se místo leknutí podívá na Vás.

Co si z příběhu Zorra odnést

Pokud Váš pejsek reaguje strachem, začněte u stresové křivky: upouštějte stres čicháním a rozhozenými mlsky. Najděte marker a startovací pozici, které sedí právě Vašemu psovi. Hrajte Koukni na bubáka na vzdálenost, kde je pes pod prahem, a každý trénink zakončete v tom nejlepším. V běžném životě používejte copingovou strategii. A hlavně čtěte svého psa. On ty signály vysílá.

Nejčastější dotazy ke strachové agresi u psa

Jak poznám, že je pes pod prahem stresu?

Nejjednodušší vodítko je jídlo. Pokud pes bere pamlsky a vnímá Vás, jste na správné vzdálenosti. Pokud jídlo odmítá nebo chce jen pryč, je stres příliš vysoký a potřebujete vzdálenost od podnětu zvětšit.

Jak dlouho náprava strachové agrese trvá?

U každého psa je to jiné, záleží na míře strachu, plemeni i na tom, jak dlouho problém trvá. Rozhoduje pravidelnost: i jeden soustředěný desetiminutový trénink denně psa ohromně posune. Počítejte s tím, že se občas vrátíte o kus zpátky, to je normální.

Mám psa při setkání s podnětem hladit a uklidňovat?

Hlazení je při výcviku většině psů nepříjemné, pes couvá, otáčí hlavu nebo se otřepe. Mnohem víc psovi pomůže, když zvětšíte vzdálenost, zůstanete klidní a odměníte ho pamlsky a radostí v hlase.

Co dělat, když se cizí pes nebo člověk objeví příliš blízko?

Zvolte copingovou strategii: co nejrychleji situaci zvládněte, svižně projděte, a jakmile jste dál od podnětu, zakončete vše v pozitivu, mlsky nebo hrou. Stres krátce vyletí, ale rychle klesne.

Shrnutí na závěr

Strachová agrese u psa není zlobení, je to strach. Zorrův příběh ukazuje, že cesta ven vede přes práci se stresovou křivkou, práci se vzdáleností a drobné každodenní úspěchy, které psovi zvedají sebevědomí. Půl roku bez posunu se dá otočit, když víte, na čem pracovat.

Začněte ještě dnes prvním krátkým tréninkem, nebo se přihlaste zdarma na naše vysílání o výcviku a výchově pejsků, pomůžeme Vám a Vašemu pejskovi.