Strachové období u štěněte: proč se pes najednou bojí a jak mu pomoct

Štěně, které se ještě minulý týden nebálo ničeho, dnes couvá před popelnicí, kterou míjelo desetkrát. Vypadá to, jako by se výchova vrátila o měsíc zpátky. Nevrátila. Vaše štěně nejspíš prochází strachovým obdobím a to, jak se v následujících dnech zachováte, ovlivní Vašeho psa na hodně dlouho dopředu. Dobrá zpráva je, že se tím dá projít úplně v klidu a že k tomu potřebujete jen pár pamlsků a trochu trpělivosti.

Co je strachové období a kdy přichází

Strachové období je vývojová fáze, ve které štěně vnímá nové nebo překvapivé podněty mnohem silněji než jindy. Nepřichází jednou, ale ve vlnách. První probíhá už u chovatele od třetího týdne, následuje kolem sedmého týdne, pak mezi osmým a dvanáctým týdnem a další vlny čekejte zhruba v šesti a osmi měsících. Objevit se může i u psa kolem prvního roku.

V praxi to vypadá tak, že se pes lekne něčeho, co do té doby vůbec neřešil. Našemu Teoškovi se to stalo s deštěm. Kapky bubnující na kapotách zaparkovaných aut byly pro něj v tu chvíli úplně nový zvuk a hodně ho zaměstnávaly. Nebyla to chyba ve výchově, byla to fáze vývoje.

Proto se v tomhle období vyplatí dvě věci. Nepřidávat zbytečně nové silné zážitky a naopak si dát záležet na tom, aby ty, které přijdou, dopadly dobře.

Jak vypadá správná reakce na leknutí

Možná Vás překvapí, že nechceme štěně, které se nelekne nikdy. Chceme štěně, které se lekne a pak se na problém podívá. Správná reakce na leknutí vypadá tak, že pes odskočí, ale otočí se směrem k tomu, co ho vylekalo. Tím nám říká, že si to dokáže zpracovat.

Špatným signálem je naopak pes, který se otočí a chce z místa jen pryč, ztuhne nebo přestane brát jídlo. Odmítnutí pamlsku je pro nás jasná informace, že stres vyletěl moc vysoko a že trénink teď nemá smysl. V takové chvíli pomůže hlavně vzdálenost.

Co dělat ve chvíli, kdy se štěně lekne

Postup je vždycky stejný a zvládnete ho i s vodítkem v jedné ruce. Připravte si předem výcvikové pamlsky, ať je máte po ruce a nemusíte je hledat po kapsách.

Krok 1: Poodejděte z místa. Nemusí to být útěk, stačí pár kroků do vzdálenosti, ve které se štěně dokáže nadechnout. Vzdálenost je náš nejsilnější nástroj a používáme ji dřív než cokoliv jiného.

Krok 2: Počkejte, až se štěně na problém podívá. Nenavádějte ho tam, nemluvte na něj. Jen mu dejte čas, aby se rozhodlo samo.

Krok 3: V okamžiku, kdy se podívá, označte to markerem. Používáme krátké a vždycky stejné slovo, třeba „teď“, nebo klikr. Štěně díky tomu přeruší kontakt s podnětem a otočí se k Vám.

Krok 4: Odměňte a podle toho, jak na tom štěně je, buď společně dojděte blíž a nechte ho zjistit, že o nic nejde, nebo naopak poodejděte a dejte mu čas. Obě varianty jsou správné, jen jedna patří klidnějšímu psovi a druhá tomu vystrašenějšímu.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Konejšení ne, podpora ano

Tohle je místo, kde se nejvíc chybuje. Když se štěně lekne, většina majitelů si k němu klekne a hlasem plným lítosti opakuje, že to nic není. Jenže pes rozumí hlavně emoci a z Vašeho tónu se dozví, že situace je opravdu vážná. Strach se tím prohlubuje.

Podpora vypadá jinak. Krátce a věcně dáte najevo, že o nic nejde, a pošlete štěně zase do činnosti. Vaše rozpoložení je pro štěně informace číslo jedna, takže čím víc v pohodě budete Vy, tím rychleji se přes leknutí přenese i Váš pes.

A ještě jednu věc neděláme. Nikdy štěně od podnětu nezachraňujeme tak, že ho zvedneme a odneseme. Pes se tím nic nenaučí a příště se bude bát stejně, jen bude navíc čekat, že ho z toho vytáhneme.

Socializace v době, kdy se štěně bojí

Nejintenzivnější socializační období končí zhruba ve čtrnáctém až šestnáctém týdnu, takže se s ním strachová vlna často potká. To ale neznamená, že máte zůstat doma. Znamená to jít pomaleji a vědomě.

Postupujeme vždy od méně rušných prostředí k rušnějším. U nádraží to vypadá tak, že nejdřív jdeme jen do okolí, potom do čekárny, pak na klidnější konec nástupiště a teprve nakonec do míst, kudy projíždějí vlaky. Stejnou logiku použijete u města, tržnice i u rušné silnice.

Zažít by štěně mělo hodně věcí: psy malé i velké, mladé i seniory, lidi, děti, vozíčky, kočárky, kola, koloběžky, brusle, sekačku, auta i náklaďáky, deštníky a kapuce, různé povrchy a zvuky od vysavače po zvonek u dveří. Důležitější než počet je ale kvalita. Cílem socializace je napojení na Vás, ne na ostatní psy. Venku máte být Vy tím, kdo je pro štěně jistota.

Chyby, které strach prohlubují

První chybou jsou internetové seznamy ve stylu „tento týden zoo a nádraží“. Tempo se přizpůsobuje konkrétnímu štěněti, ne kalendáři. Přetažené štěně si odnese negativní zážitek a ten se pak odbourává mnohem hůř, než by se budovala dobrá zkušenost.

Druhou chybou je denní docházka na psí hřiště a vítání se s každým potkaným psem. Cílem procházky se tím stane hřiště, pes tahá a majitele přestává vnímat. Vyberte si radši dva nebo tři klidné psí kamarády, se kterými se štěně potkává pod kontrolou a s nízkými emocemi.

Třetí chybou je socializace mimochodem. Sedíte v kavárně, zakecáte se a pes si pod stolem zpracovává prostředí sám. Vědomá socializace znamená, že jste se psem v kontaktu a průběžně s ním komunikujete.

A čtvrtá chyba je tlačit štěně k podnětu. Tahání za vodítko blíž k tomu, čeho se bojí, mu jen potvrdí, že situace je nebezpečná a že mu nepomůžete.

Časté otázky

Jak dlouho strachové období trvá?

U každého štěněte jinak dlouho, proto sledujte spíš chování než kalendář. Jakmile se štěně začne k podnětům znovu zvědavě přibližovat, vlna odchází.

Má štěně v téhle době zůstat doma?

Ne, jen upravte program. Volte klidnější prostředí, kratší výpravy a menší počet nových podnětů. Úplná izolace by socializaci uškodila víc než pomalejší tempo.

Co když se štěně bojí zvuků doma, třeba vysavače?

Pracujte se vzdáleností stejně jako venku. Začněte s vysavačem vypnutým a v klidu, odměňujte každý zájem a teprve potom ho na chvilku zapněte v jiné místnosti. Postupně se přibližujte.

Může se strach vrátit i u dospělého psa?

Může. Vlny se objevují i kolem prvního roku a jednorázové leknutí potká každého psa. Postup zůstává stejný: vzdálenost, marker, odměna a klidná reakce z Vaší strany.

Shrnutí na závěr

Strachové období není krok zpátky ve výchově, je to normální fáze vývoje, která přichází ve vlnách. Pomůže vzdálenost, označit markerem chvíli, kdy se štěně na problém podívá, a odměnit, klidná podpora místo lítostivého konejšení a socializace vedená tempem Vašeho štěněte. Vezměte si ještě dnes na procházku pamlsky a jedno jediné leknutí zvládněte celým postupem: odstup, pohled, marker, odměna. A jestli si u svého psa nejste jistí, kde končí zdravá opatrnost a začíná strach, se kterým je potřeba pracovat, přihlaste se zdarma na naše vysílání s trenérkami, kde odhalíme 3 důvody, proč výchova psa nefunguje 90 % majitelů.