Vděčnost beze slov: Co nás psi učí o žití přítomností a odpuštění

Některé věci se nedají vysvětlit slovy, a přesto je cítíme hluboko v sobě. Klid, který se rozlije v těle, když se pes uvelebí vedle nás. Pocit bezpečí, když nás jeho tlapka jemně pohladí po ruce. Radost, která se nedá napodobit – protože není okázalá, ale pravdivá. Psi toho mnoho neřeknou, a přece dokážou říct všechno. Jazykem těla, očima, tichým pobytem po našem boku. Jazykem bezpodmínečné lásky, která nezná minulost ani výčitky.

V dnešním uspěchaném světě, kde se honíme za výkonem, dokonalostí a uznáním, zůstává pes jako tichý učitel přítomnosti. Nehodnotí nás podle toho, co jsme dokázali. Neměří naši hodnotu penězi, tituly ani vzhledem. Je mu jedno, jestli máme špatný den. Je s námi – a to mu stačí.

V přítomnosti je všechno!

Ráno, zvoní budík, oči sotva otevřené. Venku tma, káva ještě ani nezavoněla a v tu chvíli na vás hledí ty oči – dychtivé, láskyplné, plné očekávání. Oči psa, který se raduje, že jste vzhůru. Ne proto, že bude procházka, snídaně, nový den, ale protože jste spolu.

Simona žije sama, po rozvodu zůstala ve starém bytě, kde dříve smích dětí naplňoval každý kout. Teď jí společnost dělá jedenáctiletý kříženec Brio. Když si ráno obuje pantofle, Brio už sedí u dveří. Nejde o rutinu, jde o to být u toho. Žít ten okamžik. Psi jsou v tomhle mistři. Nepřemýšlí nad tím, co bude odpoledne. Neřeší, co bylo včera. Žijí teď, a právě tím nás přirozeně učí být více tady a méně v hlavě.

Když se procházíte lesem, všímají si každého klacíku, každé změny ve vzduchu. Když se zastavíte, oni neznervózní. Nezlobí se, jsou, dýchají s vámi a tohle je důležité – přítomnost.

Radost v obyčejnosti

Pamatujete si, kdy jste se naposledy radovali z toho, že padají listy, nebo že se na vás někdo usmál? Že jste třeba jen tak běželi? Psi nezapomínají, každý den je pro ně nový i stará hračka může být objev. Stejný park může být nové dobrodružství.

Malý bígl jménem Tobi, který žije s důchodcem Jaroslavem, umí každý den udělat slavnostním. Jaroslav je vdovec, má problémy s chůzí, ale kvůli Tobimu chodí ven pravidelně a rád. „Když vidím, jak si čichne ke stejnému stromu po stopadesáté, jako by to bylo poprvé… tak mi to dává smysl, že možná i já se můžu učit dívat novýma očima,“ říká.

A tak je to i s námi. Psi nás vedou k radosti, která je v maličkostech – v jedné hře na přetahovanou, v pohlazení za uchem, v tom, že někdo čeká, že se vrátíte domů. Jejich přítomnost dává životu rytmus – tichý, klidný, ale hluboce léčivý.

Odpuštění, které nezanechává stopy

Lidé mají sklony vyčítání sobě i druhým. Nosit v sobě staré bolesti, neodpuštěná slova, křivdy. Psi to nedělají, protože pokud je zklamete, v tu chvíli se stáhnou, ale neodejdou. Vrátí se a podívají se na vás stejně jako předtím, někdy dokonce s ještě větší něhou.

Tomáš kdysi omylem zakřičel na svou fenu Sisi. Byla vyděšená, utekla do předsíně a on si pak sedl na zem, se slzami v očích, protože si uvědomil, že v sobě nesl stres ze ztráty zaměstnání a vybíjel ho, kde neměl. Sisi k němu po chvíli přišla, položila mu hlavu do klína a tiše povzdechla. Žádné výčitky, jen sdílený smutek a odpuštění.

Psi odpouštějí rychle, ne proto, že by zapomněli, ale proto, že jejich svět nestojí na výčitkách. Učí nás přijmout slabost – svou i druhých a zůstat. Neutíkat před bolestí, ale být u ní a skrze ni znovu najít důvěru.

Ticho, které léčí

Mnoho lidí zažilo chvíli, kdy se zhroutili – a jediný, kdo při nich zůstal, byl pes. Nesoudil, nepokládal otázky, jen tam byl a ležel u nás.

Tereza, matka dvou dětí, říká, že její borderka Mia jí doslova „zachránila duši“ po těžkém porodu. Když ji zachvátily panické stavy a slzy tekly samy, Mia seděla vedle ní, klidná jako kámen. To ticho a prostá přítomnost, byla jako kotva, která ji držela na hladině, tam kde má být. „Když jsem cítila, že už to nezvládám, Mia byla tam. Nepotřebovala nic říct, stačilo, že byla a najednou jsem se zklidnila, jako by její klid byl i můj.“

Pes nás učí, že někdy slova nejsou potřeba, že ticho může být největším lékem. V přítomnosti psa se ztrácejí všechny vnější tlaky, veškerý chaos světa se rozplývá a zůstává jen ten okamžik. Ten stačí k tomu, aby se naše srdce zklidnilo a tělo začalo znovu dýchat.

Závěr
Vděčnost, kterou nám psi dávají, není o slovech, ale o přítomnosti, o ochotě být tu pro nás bez podmínek. Učí nás, že nejkrásnější chvíle v životě nejsou ty naplánované, nejsou výsledkem naší snahy o dokonalost, ale jsou v těch malých, obyčejných okamžicích, které se dějí tady a teď. Psi nám ukazují, že skutečné štěstí nepochází z toho, co máme, ale z toho, kým jsme, a jak se umíme spojit s přítomností. V jejich tichu se skrývá odpověď na to, jak se vypořádat s minulostí, jak odpustit, jak zůstat v klidu, když život kolem nás bouří. Děkujme jim za to, že nás učí být lepšími lidmi, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.

Pokud si nevíte s nečím rady, rádi vám pomůžeme v našem online kurzu Základní poslušnosti a nebo na našem vysílání, které je zpřístupněné pro psí nadšence zcela zdarma.

Klára Groulíková
Zakladatelka největší psí školy v Česku a na Slovensku. Našimi kurzy prošlo více než 20 tisíc pejskařů. Pomáháme vychovat pejsky z pohodlí domova a pozitivním způsobem. Všechny naše služby a kurzy najdete zde>>>

 

VYSÍLÁNÍ ZDARMA: Chcete taky svého psa vychovat s láskou a porozuměním a přesto důsledně?  

Na našem bezplatném vysílání vám to hned prozradíme, rezervujte si místo teď. 🍀

Komentáře