Pes žere všechno venku a nechce to pustit? Výměna funguje lépe než honička

Když pes žere všechno venku a nechce to pustit, nejúčinnějším řešením je výměna: pes nalezenou věc pustí a výměnou od Vás dostane odměnu vyšší hodnoty. Honička a páčení tlamy naopak problém zhoršují, protože pes se naučí kořist bránit, utíkat s ní a nálezy rychle polykat. Ukážeme Vám, jak výměnu krok za krokem naučit nejdřív doma a potom venku, proč jsou základem povely „drž“ a „pusť“ a proč celý trénink stojí na klidu a kontrole na vodítku.

Znáte to možná až moc dobře. Jdete na procházku, na vteřinu se zakoukáte jinam a Váš pejsek už vítězoslavně nese kus něčeho, co rozhodně nemá v tlamě co dělat. Vy za ním, on od Vás. A čím víc spěcháte, tím pevněji svůj úlovek drží. Dobrá zpráva: tohle trápení má řešení a není jím ani rychlost, ani síla.

Proč pes žere všechno venku

Pes poznává svět především čichem a tlamou. Zatímco my se venku rozhlížíme, pejsek čte nosem příběhy: kdo tudy šel, co tu kdo upustil a jestli to náhodou není k snědku. Kus pečiva u lavičky nebo ohryzek v trávě je pro něj poklad, který mu instinkt velí okamžitě zajistit. Nejde o zlobení ani o to, že by měl doma málo jídla. Je to naprosto přirozené chování.

Důležité je pochopit jednu věc, kterou na trénincích opakujeme pořád dokola: co je pro pejska odměnou, si pejsek vybírá sám. Nalezená kůrka nebo kost má pro něj v danou chvíli obrovskou hodnotu. Pokud ji chceme získat zpět, musíme mu nabídnout něco, co má hodnotu ještě vyšší. A přesně na tom stojí celá metoda výměny.

Proč honička a páčení tlamy problém zhoršují

Představte si to z pohledu psa. Najde poklad, vezme ho do tlamy a v tu chvíli se k němu rozběhne majitel. Pes uskočí, majitel přidá, pes zrychlí. Pro Vás je to stresová situace, pro pejska nejlepší zábava dne. Nahánění je pro psa hra a svou kořist si při ní hlídá ještě urputněji. Čím častěji ho honíte, tím rychleji se učí s nálezem prchat co nejdál od Vás.

Páčení tlamy je druhý extrém. Pes se při něm učí, že když se přiblíží Vaše ruka, o poklad přijde. Příště proto věc bleskově spolkne dřív, než k němu vůbec dojdete. A to je to nejnebezpečnější, co se může stát, zvlášť pokud jde o něco ostrého nebo jedovatého. Násilím navíc ničíte důvěru, kterou budete potřebovat v celém dalším výcviku.

Základ položíte doma: povely „drž“ a „pusť“

Venku pes nic nového nepochopí, když se to nejdřív nenaučí v klidu domova. Vezměte hračku, kterou má opravdu rád, a nechte ho, ať se do ní zakousne. Chvilku se s ním popřetahujte a přidejte povel „drž“. Pes drží něco, co miluje, takže se učí snadno a s radostí.

Pak řekněte „pusť“ a ihned mu k čumáku nabídněte pamlsek. Ve chvíli, kdy pes otvírá pusu pro odměnu, hračku přirozeně pouští. Vy ho pochválíte, odměnu mu dáte a hru zase rozjedete. Tohle opakujte klidně pár minut každý den. Jakmile pejsek spolehlivě chápe, co znamená „drž“ a co „pusť“, můžete trénink přenést ven. Bez tohoto základu se venku moc neposunete, proto ho nepřeskakujte.

Přihlaste se na naše bezplatné vysílání o výcviku psa, kde Vám poradíme krok za krokem zde>>

Výměna venku: kus za kus, něco za něco

Venku platí dvě železná pravidla. Za prvé: pejska musíte mít pod kontrolou, tedy na vodítku. Bez vodítka nemáte jak zabránit útěku s kořistí a celá situace sklouzne k honičce. Za druhé: noste u sebe bonus, tedy odměnu, které Váš pes neodolá. Kousek šunky, párku nebo sušeného masa. Prostě „něco fakt echt“, jak říkáme na trénincích.

Když pes něco sebere, zůstaňte klidní. Přátelsky řekněte „ukaž, co to máš“ a pochvalte ho, že Vám nález ukázal. Žádné drama, žádný křik. Pak dejte povel „pusť“ a v momentě, kdy věc pustí, mu podejte bonus. Kus za kus. Něco za něco. Pes se učí, že vydat nález se mu vyplatí mnohem víc než s ním zdrhat.

A jeden trik navíc, který dělá zázraky: občas psovi vyměněnou věc vraťte. Sebere jablko, o kterém víte, že mu neublíží? Udělejte výměnu, odměňte ho a jablko mu podejte zpátky. Pejsek tak zjistí, že výměnou o svůj poklad nutně nepřichází, a příště Vám ho vydá ještě ochotněji.

Prevence: čeho si nevšímat a co mít vždy u sebe

Ne každý nález je katastrofa. Šiška, klacík, igelit nebo spadané jablko pejskovi neublíží. Když si takových věcí nebudete všímat, pes je po chvíli pustí sám, protože bez Vaší reakce ztratí polovinu svého kouzla. Zasahujte teprve tehdy, když nese něco, co by mohl sníst a co by mu mohlo uškodit.

Na procházku choďte vybaveni. Odměna nižší hodnoty za běžnou spolupráci a odměna vyšší hodnoty jako bonus pro krizové situace. Kdo má v kapse jen suchou granuli, těžko přeplatí čerstvě nalezenou kost. A počítejte s tím, že jde o proces. Po pár týdnech důsledného tréninku uvidíte, že Vám pejsek začne nálezy sám ukazovat, místo aby s nimi mizel v křoví.

Shrnutí na závěr

Pokud pes žere všechno venku, utíká s tím a nechce to pustit, řešením není síla ani rychlejší nohy, ale výměna. Doma ho naučte povely „drž“ a „pusť“, venku ho mějte na vodítku, nikdy ho nenahánějte a za každý vydaný nález nabídněte odměnu vyšší hodnoty. Neškodných věcí si nevšímejte a občas vyměněný poklad vraťte, ať pes ví, že se mu vyplácí Vám důvěřovat.

Chcete celý postup vidět v praxi a doladit ho přesně pro Vašeho pejska? Projděte si další články na našem blogu, nebo se přihlaste zdarma na naše vysílání o výcviku a výchově pejsků, pomůžeme Vám a Vašemu pejskovi.

Časté dotazy

Proč pes žere všechno, co venku najde?

Protože je to pro něj přirozené a samo o sobě odměňující chování. Pes poznává svět čichem a tlamou a nalezené jídlo má v jeho očích obrovskou hodnotu. Nejde o neposlušnost, proto nepomáhá křik, ale trénink výměny za odměnu vyšší hodnoty.

Co dělat, když pes něco sebere a utíká s tím?

Hlavně ho nenahánějte. Honičku bere jako hru a kořist si při ní hlídá ještě víc. Zůstaňte klidní a nabídněte mu výměnu za odměnu, které neodolá. Do budoucna trénujte na vodítku, abyste měli situaci vždy pod kontrolou.

Mám psovi věc páčit z tlamy?

Ne. Páčením se pes učí, že o nález přijde, a příště ho raději rychle spolkne, což může být nebezpečné. Navíc tím ztrácí důvěru ve Vaše ruce. Vždy volte výměnu: povel „pusť“ a hned nabídnout lepší odměnu.

Nenaučí se pes výměnou sbírat věci schválně?

Při správném postupu ne. Odměňujete totiž povel „pusť“, tedy vydání věci, ne její sebrání. Neškodných nálezů si navíc nevšímáte, takže sbírání samo o sobě psovi žádnou Vaši pozornost nepřináší. Rozhoduje klid a důslednost.